Antikoncepci jsem začala brát velmi brzy, protože jsem trpívala bolestivou menstruací. A tak jsem ji od svých šestnácti nepřetržitě polykala až do dvaceti devíti let, kdy jsme se s manželem rozhodli pořídit si miminko. Velmi jsem si to přála a moc se na miminko těšila. O prázdninách v roce 2010 jsem  konečně vysadila antikoncepci, jak mi to bylo doporučeno, a v říjnu téhož roku jsem otěhotněla. Byla jsem šťastná, ale má radost netrvala příliš dlouho. V šestém týdnu jsem prodělala samovolný potrat. Smutek jsem překonala a zabrala jsem se do pracovních povinností a koníčků, a protože jsme museli šest měsíců počkat kvůli RH faktoru, otěhotnět jsem se pokoušela celý následující rok 2011.  Bohužel bezvýsledně. Sice nerada, ovšem již z nutnosti jsem musela začít navštěvovat různé gynekologické specialisty a lékaře. Mé strachy a obavy se brzy potvrdily. Byla mi zjištěna endometrióza a srůsty po staré operaci slepého střeva.

Doporučili mi operaci, kterou jsem v roce 2012 podstoupila a začala jsem docházet na středisko IVF ( kliniku reprodukční medicíny).  Předepsali mi hormonální léky estrogeny, které jsem měla brát, a také injekce na vyvolání aktivace (prasknutí vajíčka), abych otěhotněla. Vše jsem absolvovala a brala léky, ale situace se opakovala, otěhotnění nepřicházelo. Má psychika byla čím dál horší a mé tělo mě přestávalo poslouchat. Celé mne bolelo, hlavně záda a hlava. Na klinice jsem absolvovala další vyšetření, na kterém mi bylo řečeno, že přirozeným způsobem nemůžu již otěhotnět, protože mé vaječníky vykazují nulovou činnost. Hodnoty hormonu AMH jsem měla 0,42 (norma je 2,2 – 6,8) a hormon FHS byl 11 ( norma je do 10). K tomu jsem měla nepravidelný cyklus v rozmezí 23 až 31 dní. Na větu, kterou jsem uslyšela od pana doktora, ještě dlouho nezapomenu. “Nemáte dostatečnou ovariální rezervu a vaše tělo nová vajíčka neumí znovu vytvořit, tyto hodnoty jsou již trvalé. Neexistuje terapie, která by dokázala vajíčka v těle znovu vytvořit.“ Poté mi sdělili, že jedinou možnou variantou je inseminace (IUI), kterou jsem již předtím dvakrát absolvovala a to bohužel také bezvýsledně.

Při braní estrogenů jsem se cítila velmi špatně, projevovaly se stále větší zdravotní komplikace, ztrácela jsem vitalitu a pomalu se vytrácela radost ze života. Otěhotnění se pro mne stalo stresem, proto jsem se rozhodla v listopadu téhož roku vysadit veškeré léky. Na začátku roku 2013 jsem na doporučení přijela do Tarani lázní a měla první konzultaci s paní Rittou. Vše jsme probíraly a otevřeně se o mém problému bavily. Ritta se nezajímala jen o moje reprodukční orgány, ale zjišťovala stav mého celého těla a také mojí psychiky. Vysvětlila mi, že pokud tělo vhodně podpoříme, tak moje vaječníky se mohou natolik zregenerovat, že budou produkovat nová vajíčka, abych mohla přirozeně otěhotnět, ale to vše může následovat až po pročištění všech tkání a zbavení mě endometriózy a dalších symptomů a bolestí. Také mi vysvětlila, že  jelikož jsem antikoncepci brala nepřetržitě, bude nutné odbourat veškeré zátěže, které se ve mně za ta léta z hormonů naskládaly.  Nejprve jsem tomu nevěřila, tolik jsem toho slyšela a kde nic tu nic. Také jsem měla stále v hlavě tu větu, že vajíčka nejdou znovu vytvořit, ale když jsem si vyslechla přesný postup mojí detoxikace a kompletní režim, který má trvat minimálně rok, a že v této době nesmím otěhotnět, tak jsem pochopila, že to nebude jen tak. Chvíli jsem váhala, byla jsem netrpělivá a naštvaná, že to bude tak dlouho trvat, ale po první terapii jsem se cítila jako znovuzrozená a řekla si, že to zkusím. Nebudu tvrdit, že to nebylo náročné.
Celý denní režim jsem musela změnit. Nová strava, docházka na terapie, braní vyšších dávek bylinných koncentrátů, různé koupele, výplachy a nanášení masek mě trochu omezovaly, ovšem jen ze začátku. Když jsem zjistila, že se mé tělo a psychika začínají pomalu, ale jistě zlepšovat, vše jsem dodržovala s ještě větší vervou. Detoxikační reakce se u mne projevily v zabarvení pokožky do oranžova a větším výskytem aknózních pupínků. Hlava přestala bolet, menstruace se upravila a různé bolesti těla pomalu ustupovaly. Bylo to přesně půl roku, co jsem docházela pravidelně na terapie Tarani, cítila jsem se čím dál lépe, a protože bylo období prázdnin, udělali jsme si s manželem větší dovolenou. Kvůli ní jsem přerušila veškeré terapie a dokonce i braní ajurvedik. Během této doby jsem neplánovaně otěhotněla. Nějakou dobu po návratu z dovolené jsem navštívila lázně Tarani, kde jsem paní Rittě sdělila, že pro ni mám dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá byla, že jsem otěhotněla přirozenou cestou, a ta špatná, že jsem opět potratila, jelikož mé tělo nebylo ještě schopno tento plod udržet. Bohužel došlo na slova paní Ritty, která mě důrazně a opakovaně upozorňovala, že v detoxikačním cyklu nesmím otěhotnět. Můj zájem byl nadále pokračovat v terapiích a v předešlém nastaveném režimu, jelikož pravda vyšla jasně najevo. Věděla jsem, že mi zbývá ještě další půlrok, abych byla připravená. Zhruba po dvou měsících jsem šla opět ke svému lékaři na kontrolu. Lékař mi s údivem oznámil, že mé výsledky jsou překvapivě dobré, že je to velmi neobvyklé a že taková změna je velmi vzácná. Mé údajně neměnné hodnoty AMH se nyní zlepšily z původních 0,42 na 0,7 a FSH z 11,9 na 6. Načež mi můj lékař doporučil ihned otěhotnět. Já jsem se ale tentokrát rozhodla vyčkat až do konce mé detoxikace Tarani, kterou jsem také dotáhla do zdárného konce. Má trpělivost nakonec mě a mému manželovi přinesla ovoce. Druhého července 2015 jsem přivedla na svět našeho zdravého chlapečka Michálka, výška 49cm, váha 3140g. Celé mé těhotenství a tříhodinový porod přirozenou cestou byl bezproblémový. A za to vše srdečné díky Tarani.